Restaurace V Ruthardce

V této stylové středověké restauraci, přímo v centru starého města, si vychutnáte stejně dobře nedělní oběd s rodinou jako večeři s přáteli. Během přívětivého počasí navíc můžete využít jednu ze dvou letních zahrádek s příjemným výhledem na chrám svaté Barbory nebo na nejvyšší kostel Kutné Hory - svatého Jakuba. V zimě se naopak můžete ohřát u krbu, nebo ze zimní zahrady, se svařeným vínem v ruce, pozorovat padající vločky.

Domu, ve kterém dnes restaurace sídlí, se říkalo Kněžský dům nebo Staré děkanství. To zde sídlilo až do roku 1676, kdy se přestěhovalo do budovy současného arciděkanství a z domu se tak stala škola. Gotické jádro domu bylo na konci 18. století přestavěno do barokní podoby, ta však byla po požáru v roce 1886 nahrazena podobou klasicistní. Od roku 2005 je zde pak restaurace V Ruthardce. Její hlavní místnost je v rustikálním středověkém stylu, druhá pak připomíná spíše středostavovskou obytnou kuchyni z přelomu 19. a 20. století. Restaurace měla původně sloužit majiteli pouze jako místo, kde se bude setkávat se svými přáteli, ale kvůli velkému zájmu místních, a tedy postupně nedostačující kapacitě, byla rozšířena o zimní zahradu. Přes všechny proměny, kterými dům za ta staletí prošel si zachovává pohádkovou atmosféru, tu dokreslují i malé náměstíčko před hlavním vchodem i malebné uličky za vchodem ze zahrady.

Když už jsme u těch pohádek, tak si povězme o pověsti, která se k domu váže. . .

Mezi Vlašským dvorem a Hrádkem si dal Jiří Ruthard, člověk zlý, který by si nechal za groš koleno vrtat, postavit dům. Jeho sklep proměnil v pokladnici, kde hromadil všechny své peníze a poklady. Jeho jediná dcera Rozina, která se mu ani za mák nepodobala, se líbila většině chlapců z okolí. Spousta z nich se dokonce ucházela o její ruku, tu však starý Ruthard odmítal komukoliv slíbit, neboť by musel vyplatit věno, což by znamenalo vzdát se části svého pokladu. Rozhodl se tedy uskutečnit ďábelský plán. Do svého domu si nechal povolat mladého zednického tovaryše, kterému přikázal přísahat, že nikdy nikomu nevyzradí, co za chvíli uslyší a učiní. Poté co chlapec přísahal, zavázal mu Ruthard oči a zavedl ho do jednoho ze svých sklepů, tam údajně pronesl tuto větu: "Tady, Rozino, budeš teď mít pokoj a lože a stříbro bude tvým ženichem!" Poté prý bylo slyšet dívčí volání o pomoc a pláč, který náhle zeslábl po zvuku zabouchnutí dveří a zaskřípění zámku. Pak sundal starý Ruthard zedníkovi pásku z očí a přikázal mu zazdít dveře. Ubohá Rozina pak, po dlouhém strádání, zemřela žízní a hladem. Ruthard si však svého bohatství dlouho neužil, zakrátko zemřel také. Rozina se pak prý v domě často zjevovala a předpovídala jeho majitelům záhubu, ta přišla v roce 1648, kdy se dům náhle zřítil a zasypal 15 lidí.

Ale abychom nedopadli jako Rozina, ano vím, je to trochu cynické, omlouvám se, pojďme se zde raději najíst a napít. . .