Kutná Hora: Katedrála svaté Barbory – audioprůvodce

4/ Katedrála svaté Barbory

Symbol a dominanta města se začala stavět na konci 14. století po vzoru velkých francouzských katedrál a podle historických pramenů dosahovat dokonce dvojnásobku dnešní délky.

Prvním projektantem chrámu byl Jan Parléř, syn známého Petra Parléře. Významných jmen se na stavbě v průběhu let vystřídalo několik, jelikož výstavba byla několikrát (například kvůli husitským válkám nebo poklesu těžby stříbra) přerušena. Stavbu dále řídili mistr Matyáš Rejsek (tvůrce Prašné brány v Praze), či Benedikt Rejt z Pístova (tvůrce Vladislavského sálu na Pražském hradě). Roku 1626 byl chrám předán do správy jezuitům a do značné míry zbarokizován a poté, až po více než 300 letech dostavěn do dnešní podoby.

Chrám svaté panny Barbory, jenž dnes patří do zlatého fondu světového architektonického dědictví, vyjadřuje úctu měšťanů k Božímu Tělu, moc královského města, dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také osamostatnění Kutné Hory od sedleckého kláštera. Možná právě proto byl kostel vybudován za městskými hradbami, mimo sedleckou duchovní správu, na pozemku pražské kapituly.

V pestré galerií zejména vzácných gotických fresek a kamenického umění svou stopu zanechaly snad všechny generace. Hlavní lodi vévodí renesanční kazatelna s barokním obložením. Učení a zbožní jezuité chrám vybavili množstvím barokních oltářů, soch a maleb. Štědří donátoři novogotické obnovy nechali začátkem 20. století vyzdobit velkou část oken vitrážemi, na nichž malíř František Urban ztvárnil řadu čistě křesťanských motivů, ale i významné události své současnosti. Na tuto tradici navázal v roce 2014 zatím poslední výtvarný počin: vitráž s motivem svaté Anežky Přemyslovny, která ozdobila poslední čiré okno v jižní lodi chrámu.

Learn more

Příběh svaté Barbory vysvětluje, proč zde její jméno mělo tak velký význam. Podle legendy ji její pohanský otec uvěznil ve věži poté, co se stala křesťankou. Ve věži si nechala vybudovat tři okna na počest Nejsvětější Trojice. Její otec ji zabil a podle pověsti ho poté zasáhl blesk. Kvůli tomuto náhlému a násilnému konci se stala ochránkyní před nečekanou smrtí.

Pro horníky to nebyla žádná vzdálená představa. Zřícení, záplava, požár nebo zkažený vzduch pod zemí mohly zabít bez varování. V Kutné Hoře byla úcta k Barboře proto nejen duchovní, ale i praktická. Byla svatou pro lidi, jejichž obživa i nebezpečí pocházely ze stejných temných šachet pod městem.

Jedním z nejzajímavějších detailů uvnitř jsou hornické motivy v bočních kaplích. Středověké kostely obvykle zaplňovaly své stěny svatými, dárci a biblickými výjevy. Zde se objevují dělníci s nářadím, oděvy a gesty spojenými s místním řemeslem. Tyto malby vnášejí do posvátného prostoru ekonomiku města. Ukazují také hrdost společenství, které vědělo, že jeho stříbro je natolik cenné, že si může dovolit stavět z kamene.

Architektura vypráví jiný příběh, o přerušených ambicích. První návrh vzešel z kruhu rodiny Parlerů, téže stavební tradice, která je spojena s katedrálou sv. Víta v Praze. Pozdější mistři plán upravili a rozšířili. Na počátku 16. století vytvořil Benedikt Ried vysoké pozdně gotické klenby, díky nimž působí interiér bez tíže. Žebra nejenže podpírají strop, ale také na něm kreslí vzory, téměř jako by se nad hlavami tkaly kamenné linie.

Husitské války narušily rytmus výstavby a později došly finanční prostředky. V 16. století byl kostel uzavřen, ještě než byl původní plán zcela uskutečněn. Kratší západní část není architektonickou zvláštností. Je to finanční a historická jizva. Kutnohorské stříbro umožnilo tento sen, a právě úpadek tohoto stříbra přispěl k jeho zmrazení.

Budova, kterou dnes vidíte, nese také vrstvu z 19. století. Po staletích částečného dokončení a pozdějších úpravách ji architekti novogotického stylu zrestaurovali a dokončili její části. Jejich práce dodala kostelu jednotnější středověký vzhled, než jaký si zachoval během všech těch přerušení. Tato restaurace je součástí zážitku, není to pouhý návrat do minulosti.

Pokud jste nejprve venku, projděte se po terase dostatečně daleko, abyste si mohli prohlédnout chór z úhlu. Opěrné pilíře dávají odtud mnohem větší smysl než zepředu. Pokud vejdete dovnitř, zastavte se poblíž středu hlavní lodi, než se přesunete ke kaplím. Podívejte se nahoru na klenbu a poté do stran na malované stopy horníků a mincovny. Budovu nejlépe pochopíte v tomto pořadí: ambice nahoře, práce dole.